Parsoniada 2007
Panička dneska ráno vstávala nějak divně. Kromě toho, že je rudá jak krocan a ksichtík má jak zmuchlaný šarpej, hýbe se podivně váhavě a opatrně, je taky nějaká bez života, trošku jako zombie. :) Ano, už asi tušíte, že je řádsky unavená a taky spálená od sluníčka. To už jsou jaksi tradiční důsledky každoroční Parsoniády.
Ta letošní právě proběhnuvší se nesla ve stylu tajemné historie Keltů. Keltové nebyli žádní chcípáčci, ale pořádní chlapáci, kteří uměli běhat, bojovat, ctili stromy a přírodu a měli rádi pejsky. Panička by mohla zapadnout tak do té duchovní stránky, leč v té fyzické je superchcípáček.
První den - Volání boha Cernuna
Sobota ráno, doma zmatek, binec, blázinec. Moje srdíčko zajásalo, paráda, někam se jede. Panička balila moji komplet výstroj, balonky, talíř, do všeho jsem se pletl já, Matýsek a všichni jsme tak trochu přemýšleli, jak to nacpeme do auta. Ale zadařilo se a v osm hodin jsme už frčeli po dálnici směr Praha. Potom drobné (rovněž tradiční) bloudění po Brodě a už jsme parkovali u areálu Dux. Přijeli jsme akorát na čas, všude už plno kamarádů, se kterými jsem se patřičně hlasitě vítal. Po oficiálním přivítání Renčou a celým sborem, následovalo hromadné focení. Jestliže před tím tam byl rachot, tak to byl jen slaboučký odvar proti tomu, co jsme my pejsci předváděli při focení. Štěkání, kvílení, vytí, tu a tam i vrčení z hrdýlek cca 50 ks bílých rošťáků, to už je slušný koncert. Panička odcházela lehce nahluchlá, neb i já jsem se přidal a to velice hlasitě, protože jsem chtěl přehlušit souseda polevici a popravici.
A pak už o chvíli později jsme stáli na startu hlavní velké hry, Po stopách Keltů. Matýsek si hověl v sedačce u pánečka na zádech, protože první částí byl dlouhý pochod. A tak jsme vyrazili stromovou alejí, po poli, lesem, ostružiním, po asfaltu, prostě jsme vyzkoušeli všechen možný myslitelný povrch a prostředí. Celý pochod měřil asi 4km, což nás i ještě pár dalších trochu překvapilo, protože jsme čekali, že na nás budou Kvěchovic drsnější.
Druhou částí velké keltské hry byl agility parkur. To mě jako skoro profíka nemohlo překvapit a s paničkou jsme do toho šli prsama. Hned po odběhnutí vyfasovala panička udici s magnetem a lovila magnetické rybičky. Mezi námi, dvakrát jí to nešlo. A na závěr se trochu pohrabošila v hlíně. Třeba jí to připomene, že má doma několik kytiček, které potřebují přesadit. :)
Před další částí hry se pánečci rozhodli posilnit obědem. To se neukázalo jako moc šťastný nápad, protože paničku čekalo běhání pro písmenka. Už asi všichni tušíte, že běh není její silnou stránkou a se čtyřma knedlíkama v bříšku se běhá ještě hůř. Ale písmenka poctivě nanosila a úkol jsme splnili. Teď už jsme měli k dispozici několik různých indicií, které jsme dostali za dobře splněné úkoly. Nezbývalo než čekat, kdy je budeme moct použít.
Část indicií, písmenka keltské abecedy, jsme použili při kompletování hada. Panička měla hlavičku přismahlou od sluníčka a vážně jí to moc nemyslelo, tak jí to chvíli trvalo, že to je vlastně obyčejné domino. :) Potom se odebrala k závěrečnému úkolu. Měla hádat keltské bohy podle veršovaných hádanek. Tak ikdyž panička použila jako výkupné všechny svoje indicie, přece jen se jí nepodařilo úkol dokonale splnit a prohodila dva keltské bůžky. Teď už si je určo bude pamatovat.
Sobota už se potom nesla v duchu odpočinku a super přednášky o historii pejsků. Večer ohýnek, buřtíky, malý noční agi trénink a šupajdili jsme spát do stanu. Matýsek i já jsme byli tak unavení, že jsme upadli do spacáku a spali jak mrtvolky.
Paničce se na Parsoniádě tak moc líbilo, že nakonec přehodnotila plány na neděli. Měli jsme jet na coursingové závody do Litomyšle, ale raději jsme zůstali v Brodě. Tady nás čekal lepší program a moře hodných lidiček, tak nebylo moc o čem přemýšlet, co pro nás bude lepší.
Druhý den - frisbie, coursing, výstava
Krásně vyspinkaní jsme se probudili do překásného nedělního rána. Moje maličkost se v noci chovala vzorově, vůbec jsem nešmejdil po stanu, ale pěkne jsem spinkal s Matýskem na jednom spacáku a zahříval mu nožičky. Hned ze startu jsme si dali menší ranní pochod, omrkli místní pamětihodnosti, oštěkali pár domorodých psíků a už jsme netrpělivě čekali na další program. Nejdříve byl na řadě courisng, ale technika je věc ošemetná a co si člověk neudělá rukama a pejsek packama, to prostě nemá. Jinými slovy, chcípnul naviják. Tak jsme udělali drobnou změnu v programu a šli si zablbnout s talířem. A tady panička excelovala.
Panička mi to totiž naprosto parádně celé pokazila. Nejenže se na mě vytasila s jiným talířem, úplně cizím, ale ještě mi to házela jak ponocný po džbánu piva. Ani jeden talíř jsem neměl šanci chytit ve vzduchu. :( Tak jsem z toho byl naštvaný, že jsem si šel zlost vybít na jednom blízkém psíkovi. Potom už se raději všichni odstěhovali do bezpečné vzdálenosti. No prostě jsme s talířem díky paničce totálka vyhořeli, musíme prostě pořádně trénovat (hlavně panička), abychom se příští rok předvedli v tom nejlepším světle.
Mezitím se podařilo částečně sprovoznit naviják. Sice se navíjel, ale nebrzdil a to je potom trochu problém, když se má střapeček tahat přes kladky. Tak se operativně coursing upravil na rovinové závody na čas. Původní myšlenka, že jen pro nováčky, vzala za své. Asi bych zbořil odkladačky, kdyby mě nepustili. Tak mi panička našla super parťačku Jackie, což je pekelně rychlá holka. Jen díky ní jsem zaběhl nejrychlejší čas ze všech přítomných psích kluků a naši kategorii vyhrál.
Už nás čekal jen výstavní kruh. Panička samozřejmě neměla ani výstavní vodítko, tak si je musela půjčit od tety Ivy, abychom se vůbec mohli jít předvést. Předvedl jsem podle paničky pěkně, ale na největšího fešáka jsem neměl.
Pak už jen pár minut slávy, rozdání medailí a pohárů, (taky jsme dostali krásný pohár, za poctivou účast na všech Parsoniádách) a už jsme se loučili a jeli domů.
Každá Parsoniada se vždycky vyznačuje nějakým nej. Letos se tady sešel úctyhodný počet parsonů, odhadujeme to na takových 50 kousků. A to hodně známých nedojelo, protože jim to prostě nevyšlo.
Takže lidičky, pokudm máte parsona a nevíte, kam na víkend každý rok v červnu, tak vyplňte příslušnou přihlášku a podle pokynů ji pošlete, protože Parsoniada, to stojí vždycky za to. Hromada bílých rošťáků, kam jen oko pohlédne vrtící ocásek a šťastné pobafávání. Plno sportovních akciček, budeme namáhat tělíčko, mozeček, pesánka, prostě si to užijeme. Už se na vás všechny moc těšíme a Renči a celému pomocnému kolektivu moc dík, že to pro nás dělá.
