Parsoniada 2006

Rok se přehoupnul a my jsme se opět vypravili do Českého Brodu už na třetí ročník Parsoniády, kterou se svým pomocným sborem připravuje už tradičně Renča Kvěchová s rodinou. Letos jsme se však neměli účastnit obou dnů, protože náš nejmladší přírůstek Matýsek je ještě fakt mrně a spát s ním pod stanem by asi nebylo to pravé ořechové.

Cesta z Brna ubíhala fajn, jen počasí se tvářilo všelijak. Však uvidíme, říkali jsme si, nejsme z cukru, karamel z nás nebude a ani se nerozpustíme. :)
V aréalu Dux, kde se akce vždycky koná, už bylo pejsků jak nasněženo. Viděli jsme hodně známých tváří a už jsme se těšili, jak si pokecáme (to panička) a zadovádíme (to moje maličkost).
Když jsme se konečně dostali k přejímce (Matýsek měl obří hlad a zdržoval), byli na místě už všichni přihlášení. A tak se udíleli pokyny a rozdělovalo se do skupin, protože nás bylo fakt hodně, a taky jsme se museli samozřejmě slavnostně společně vyfotit. Našich pár minut slávy, jak říkala panička. S kamarády jsme se stihli pozdravit a panička objevila mé dva potomky, ktreré mám s Engie. Se Cyranem se znám už z loňska, je to moc fajn kluk, který povahu zcela jistě zdědil po mamince, protože je to klidný a vyrovnaný pejsek, který se snaží se všemi vyjít po dobrém.

Velmi milým překvapením byl můj druhý synátor, Cyrus z Údolí Podkovy, kterého mám rovněž s Engie. Podědil po mně dlouhé nožky a rozježený obličej a taky podle všeho i povahu a zálibu v hlasitém štěkotu. Je to velký fešák a panička doufá, že ho někde uvidí na výstavě.

Po všem tom seznamování jsme se konečně dostali k prvnímu bodu programu. A bylo to něco vskutku nečekaného a něco, co na Parsoniádě ještě nebylo. Katka Meierová s Jackie a Jitka Zedníková s Anitou si připravili ukázky tance se psem. Oboje vystoupení se nám moc líbilo, holky byly šikovné a bylo opravdu čemu tleskat. Na závěr nám ještě předvedla paní J. Peierová se svým pudlíkem, jak by takové vystoupení mělo vypadat.

Po malých tanečních jsme konečně mohli začít sportovat. Coursing, četla panička v programu a moje oči se zaleskly. Ale podle speciálních pravidel. Nejdřív poběží pejsek (tedy já) a po kilu panička lapne střapec a co nejrychleji natáhne lanko přes všechny kladky zpět na start. No a v tomto okamžiku se vypnou stopky, páč se běh nebude hodnotit jako při klasickém coursingu, ale bude se měřit čas, za který tohle celé zvládneme. Lesk v mých očích pohasl. Panička má běžet rychle, to známe z agility, zlatý oči.

Ale co, šli jsme do toho. Vyběhl jsem jako čert, samozřejmě s patřičným řevem, makám jak o život, chci si to nadběhnout jako vždycky (že, vpravo plot, přede mnou spousta místa), tak mákám jako blázen a najednou nevidím střapec. Já několikanásobný coursingový mistr jsem zakufroval na třetí kladce a než jsem střapec opět našel, utekly drahocené vteřiny. V cíly jsem slavnostně střapeček zakousnul, ale byl mi rychle odebrán, aby panička mohla konečně běžet. A samozřejmě nezklamala, táhla se jako med. :)

Abych vychladnul ze svého nadšení a nerušil svým řevem ostatní, rozhodla se panička, že je čas vyrazit ke třetímu bodu programu. A to byla hlavní hra celé Parsoniády. Zatímco loni jsme dávali na frak lišákovi Hubertovi, letos byla škodná mnohem zajímavější, a to samotný kocour Mikeš. A měl na nás, nebo spíš na paničku, připravené úkoly přímo vypečené. S mapkou v ruce jsme bloudili po Českém Brodě a sbírali písmenka, namáhali mozečky a luštili tajenku a to tak nejrychleji, jak to šlo. A potom rychle do cíle, odevzdat výsledky, zapsat čas a šupajdili jsme na oběd.
Výjimečně se ukázalo, jak měli moji pánečci za ušima, že jsme vyrazili tak rychle na trasu. Chvíli po našem příchodu do cíle se totiž strhla bouřka a lilo jako z konve. Chudáci ti, co zůstali na trase a museli honem rychle hledat úkryt, aby nezmokli.

Zatímco Matýsek opět baštil, já s pánečkem jsme vyslechli přednášku o soužití pejska s člověkem alias parson v rodině. Bylo to velice poučné a i my, staří pejskaři, jsme se dozvěděli lecos zajímavého. Dle mého názoru to pánečci ani slyšet nepotřebovali, páč teď už tuší, jak na mě a to se mi až tak moc nelíbí. No co už, však já si svoje místo ve smečce udržím. :)

A pak už byl na programu dne jen odpočinek, grilování, povídání a všechny další příjemné věci spojené s takovouto psí akcí. Panička dostala pár zajímavých tipů, kde mi koupí další lítací talíře a novou boudičku, no prostě plodné rozhovory.
A samozřejmě se také vyhlašovali výsledky coursingu a Hry kocoura Mikeše a rozdávali první sady medailí. Já nemohl doufat ani v jednu co se týče coursingu, protože moje bloudění na dráze a paniččin běh to naprosto vylučovali.
Nakonec naše barvy zachránil můj synátor Cyrano z Údolí podkovy, který se svou rodinkou obsadil krásné druhé místo ve Hře kocoura Mikeše.

Co na závěr dodat. Byla to krásná akce a škoda, že jsme se nemohli zúčastnit i druhého dne a zazávodit si třeba v agility nebo ve flyballu. A tak nám nezbývá než doufat, že Renča se svým kolektivem vymyslí a uspořádá další ročník a to už určitě nebudeme chybět ani jeden den.

Foto z Parsoniády najdete v naší galerii.