Práce
Plemeno PRT bylo vyšlechtěné na lov lišek. Úkolem psa však nebylo lišku zabít, ale buďto ji vyhnat z nory ven, nebo přidržet než ho vykopou, aby hon na lišku mohl pokračovat.
Když jsme si Bennyho pořizovali, tak jsem o norování moc neuvažovala, chtěli jsme psíka na sport a na mazlení. Ale jak rostl a já se o plemeni dozvídala víc a víc, řekla jsem, že to zkusíme. Chtěla jsem vidět russella při práci a taky vědět, jestli v Bennym ještě nějaké lovecké a norovací vlohy jsou. Navíc jsem si říkala, že když se u nás noruje bezkontaktně, tak se našemu zlatíčku nic nestane. :)
![](prace/norovani5.jpg)
Z počátku byl největším problémem sehnat v okolí Brna cvičnou noru, kde by si Benny, a konečně i já, před zkouškama zkusil, co to vlastně všechno obnáší. A tak k prvnímu kontkatu s liškou došlo na umělé noře v Podivíně kousek od Břeclavi. Nejdřív jsme nechali Bennyho, ať se s liškou seznámí. Ječel skutečně impozantně.
V druhé fázy bylo důležité seznámit Bennyho s norou. Přece jen se svou výškou je to vzrostlý pes a mně se zdálo, že nemá šanci se do nory vejít. Ale vešel se. Liška zavřená v prvním kotli, Beník za přepážkou a řev jak blázen.
Pustili jsme Bennyho k druhému a potom k poslednímu kotli a nakonec si cestu norou zopakoval ještě jednou.
Protože máme chalupu na Vysočině a bratranec je myslivec, domluvili jsme se, že další nácviky uděláme tam. Bennymu se na nácvicích dařilo. Většinou musel zůstat zavřený v autě kus od nory, protože jak cítil lišku, spustil děsný řev a my jsme nechtěli rušit ostatní a navíc jsme nechtěli riskovat, že se nám Benny na vodítku uškrtí.
A tak nastal den D my se rozjeli na zkoušky do Nových Syrovic. Byl ošklivý podzimní den, zima, drobný déšť. Po slavnostním nástupu a rozlosování, kdy se nám Benny už trochu zklidnil, jsme museli počkat, až na nás přijde řada. Krátili jsme si čas sledováním ostatních psů. Plemena byla různá, ale jediný parson byl Benny.
![](prace/norovani4.jpg)
Konečně na nás přišla řada. Bennyho bez obojku bylo strašně těžké udržet, protože se sápal na zem, aby mohl vletět za liškou do nory. Dostali jsme pokyn a já vypustila Bennyho. Ten vletěl do nory jak střela a hned se ozval řev. To hlásil lišku v prvním kotli. Tak ho nechali křičet předepsaný čas, následoval druhý kotel a opět řev. U třetího kotle jsem Bennyho vytáhla a nesla ho zpět ke vsuku. Benny se vzpínal, kvičel a chtěl zpět do nory, kde byla ve třetím kotli schovaná liška. Tak jsem si v duchu říkala. Je to dobré, chuť do práce máme, hlasitost taky, vytrvalost taky, tak teď jen čas a máme norovačky za sebou. Po signálu jsem Bennyho vypustila a po chvílí slyším hlásit.:" Je tady". Benny norou proběhl za 13 vteřin!!!!!
![](prace/norovani1.jpg)
Byla jsem z toho lehce v šoku, protože při jeho velikosti nechápu, jak to mohl zvládnout tak rychle.
Byla jsem šťastná jak blecha. Benny předvedl krásnou práci a já byla pyšná, že jsme plemeni neudělali ostudu, ale právě naopak, přiblížili jsme parsony myslivecké veřejnosti a to v tom nejlepším světle.
V nejbližší době bych s Bennym ráda vyzkoušela i kontaktní norování, protože je to přece jen něco jiného. Takže se asi brzo vydáme na Slovensko.
|